Pokračování cestopisu z předchozího výstupu na Midžur.
Deštivé ráno u Vlašinského jezera
Probudili jsme se do chladného deštivého rána, což způsobilo, že se nikomu příliš nechtělo spěchat ze spacáků a balit stany. Zvlášť když se na zeleném pažitu fotbalového hřiště leželo tak dobře. Nakonec jsme přece jen začali tábořiště likvidovat. Zrovna ve chvíli, kdy kluci balili velký Liborův stan, se objevil místní rybář. Netvářil se zrovna nadšeně na místo našeho včerejšího noclehu. Snažili jsme se mu vysvětlil, že to tu zabalíme a jedeme pryč, ale nebyla s ním kloudná řeč. Poměrně dlouho se snažil marně někomu dovolat – možná předsedovi místního klubu. A když se mu to konečně podařilo, bylo dobře rozumět, jak bonzuje: “jsou tady nějací Češi a rozdělali si stany přímo na hřišti.!”
Bonbon – tvrdá měna!
Naštěstí tím celé extempore taky skončilo, protože jsme během následujících 5 minut od Vlašinského jezera vypadli. Při přejezdu do Makedonie jsme na benzínce kontrolovali předpověď počasí. Na základě ní jsme se dohodli, že nejdříve zamíříme na Korab a až potom do Řecka. Při průjezdu hlavním městem Skopje jsme využili výborné připravenosti na místní žebrotu. Již dříve se totiž ukázalo, že mezinárodním platidlem není ani euro či dolar, ale obyčejný bonbon! A že to je skutečně tvrdá měna se ukázalo na mnoha parkovištích či křižovatkách, kdy takto kluci štědře podarovali několik natažených opálených rukou.
Přes Skopje k Mavrovskému jezeru
V ulicích Skopje jsme měli možnost pozorovat i několik bizardních strojů, jejichž řidiči s námi dokonce ochotně komunikovali za jízdy. Bonbon jsme jim bohužel předat nedokázali. Při přejezdu do hor jsme se zastavili na krátké osvěžení v ledových vodách Mavrovského jezera. Libor, Pepa a Honza okamžitě nabyli podezření, že jsme na tomto místě před lety kempovali. Přestože i mně bylo toto místo povědomé, přesvědčoval jsem je, že se jedná jen o velkou podobnost obou míst.
Když jsme před 5 lety končili náš výlet po Albánii a Makedonii, měli jsme poslední nocleh naplánovaný u Debarského jezera. A v tomto omylu jsem žil až do opětovné návštěvy. Takže jsem spor prohrál, ale aspoň jsem se dobral k pravdě. Po odjezdu od Mavrovského jezera jsme po několika kilometrech odbočili na lesní cestu, po které jsme dojeli k pohraničnímu stanovišti Strezimir.
Chata Pobeda
Zde si nás strážníci se samopali zaregistrovali a mohli jsme pokračovat až k chatě Pobeda (1479 m n.m.), která slouží také jako strážní budova. Zvenku působí zrenovovaný objekt poměrně upraveným dojmem, interiéry však nabízí velmi skromné podmínky bez výrazného pohodlí. S místními pohraničníky jsme prohodili pár slov, jeden dokonce znal Brno. Mohli jsme si také nabít mobily a baterky do foťáku, což byla velmi vítaná služba. U chaty by skvělé podmínky ke kempování – rovný plac pro rozdělání stanů, posezení, dřevo na podpal i pes, který nás v noci strážil před zlými duchy.
Nedělal to samozřejmě zadarmo. Například Michal ho (nevědomky) pohostil sýrem, který si koupil ve Skopje a už v Tranzitu všem říkal, jak se těší, až si na něm večer pochutná. Korabský hafan byl však rychlejší a využil nepozornosti Michal, který si zabalený sýr položil vedle stanu. “Kurva, to je můj sýr!” byl zoufalý výkřik, který pobavil jak nás, tak psa. Ten se jen spokojeně olízl a na Michala se podíval způsobem, který říkal něco jak: “To BYL tvůj sýr.. a byl výbornej.” Libor před odjezdem koupil maso, které jsme však po rozdělání z půlky museli vyházet. Smrdělo tak, že jsme ho nenabízeli radši ani psovi. S Libecem jsem si vyzkoušel hledání vody pomocí proutků, pojedli jsme, něco popili a šli zavčas spát, protože nás čekalo brzké ranní vstávání.
Vrcholový den na Golem Korab
Brzký budíček
Budík jsme měli nařízený na 4:30, ale příšerný skřehot místního ptáka byl při našem buzení rychlejší. Po krátké snídani a dobalení zbytku věcí jsme ve čtvrt na šest vyrazili na výstup. Jen Honza W. se trochu zpozdil, protože jeho koncová část tlustého střeva se probudila zrovna ve chvíli, kdy jsme byli na odchodu z kempu. Úvodní pasáž výstupu vedla lesem po široké cestě, kterou jsme opustili na pěšinu až těsně před pasteveckou salaší. Značená trasa vedla přesně k ní a protože se od salaše vyrojilo asi deset zuřivě štěkajících psů, radšibjsme počkali, až je asi jedenáctiletý pastevec umravní.
Travnaté svahy Šar Planiny
Při našem stoupání k salaši nás celou dobu zkoumavě pozoroval. U salaše jsme se na chvíli zastavili a s malým Albáncem a jeho bratry jsme prohodili pár slov. Pepa vycítili šanci, že by konečně mohl využit svůj potenciál krásy a nechal s celou pasteveckou omladinou vyfotit. Po té jsme opět začali stoupat po travnatých svazích Šar Planiny. Na prostorné louce, kde nebyl svah tak strmý, jsme zastavili na občerstvení a dál pokračovali v nabírání výškových metrů. Došli jsme do sedla, ze kterého odbočili vpravo na krátký úsek hřebenu. Zde jsme mohli udělat spoustu krásných fotek.
Vrchol Golem Korabu
Stejně jako při následujícím traverzu travnatého svahu, během něhož jsme opět ztratili několik desítek výškových metrů. Viditelnost se během tohoto úseku začala pomalu zhoršovat, až jsme se dostali do pásma oblačnosti, ve kterém jsme se pohybovali ve zbytku trasy na vrchol. Přes několik sedel, mezi kterými cesta prudce stoupala, jsme došli až k poslednímu strmému stoupání po travnatém svahu.
Kombinace nízké teploty a větru způsobila, že především odkryté části těla trpěly. Ruce jsem na vrcholu téměř necítil. Po několika fotkách a videích jsme úprkem zamířili zpět do sedla, kde jsme si dali krátkou pauzu. Po dalším sestupu se opět roztrhala oblačnost a mohli jsme si tak užívat nádherně nasvícené svahy okolních hor.
Sestup
Při sestupu jsme potkali pastevce na koních a později i malého pastevce z rána. Zrovna měl odpolední šichtu při hlídání pasoucího se stáda ovcí a koz. Na svůj věk už působil jako docela sebevědomý tvrďák, který se jen tak něčeho nezalekne. Zbytek sestupu už utekl poměrně rychle. S Honzou W. jsme při něm řešili myšlenku přesunu do Řecka k moři ještě téhož dne. Informace o délce a trvání trasy, která nám u Tranzitu poskytla Michalova navigace, nás však vyvedla z omylu. Rozhodli jsme se tedy najít tábořiště u Prespanského jezera poblíž hranice s Řeckem. Při odjezdu z Korabu jsme se ještě zastavili na krátkou a ledovou koupačku v Mavrovském jezeru. U Prespanského jezera jsme našli skvělé místo ke kempování a po rozdělání stanů a ohně dali pár pivek.
Zhodnocení vlastní zkušenosti
Nádherný trek v zemi nikoho. Fyzicky středně náročný trek bez technických náročností. Ideální pro všechny, kteří se touží osaměle toulat v liduprázdných horách. Narazíte zde jen na pasáčka ovcí.
Užitečné odkazy
Video z našeho výstupu na Golem Korab
FAQ – Golem Korab
Jak náročný je výstup na Golem Korab?
Výstup na Golem Korab (2 764 m) je považován za středně náročnou až náročnější horskou túru, přičemž jeho obtížnost spočívá především ve fyzické kondici, nikoliv v technických dovednostech. Nejde o horu, kde by bylo potřeba lézt nebo používat speciální vybavení, protože trasa vede většinou po travnatých svazích a kamenitých cestách bez exponovaných míst. Přesto se jedná o poměrně dlouhý a vyčerpávající výstup.
Dalším faktorem je orientace. Značení není vždy spolehlivé a v některých úsecích může chybět úplně, takže je velmi vhodné mít s sebou mapu nebo GPS navigaci. Hora leží v poměrně odlehlé oblasti, kde není téměř žádné zázemí ani možnost občerstvení, což zvyšuje nároky na vlastní přípravu – zejména co se týče vody a jídla.
Počasí na Korabu se může rychle měnit a vrchol bývá často vystaven silnému větru, takže i v létě je potřeba počítat s chladnějšími podmínkami. Za dobrého počasí je ale výstup velmi přehledný a díky otevřeným hřebenům i orientačně snazší.
Celkově se dá říct, že Golem Korab je ideální pro turisty, kteří už mají zkušenosti s delšími horskými túrami a dobrou fyzickou kondici. Technicky je přístupný téměř každému, ale svou délkou a převýšením dokáže být překvapivě náročný.
Je potřeba horský vůdce?
Výstup se dá zvládnout i bez doprovodu horského vůdce. K tomu je třeba ale dostatek adekvátních zkušeností z předchozích výšlapů. A naprosto klíčovou je pečlivá příprava a nastudování výstupové trasy. S horským vůdcem bude celá akce bezpečnější a určitě je větší pravděpodobnost, že jí úspěšně zvládnete. Pro zkušeného turistu rozhodně není třeba.
Jaké je převýšení a kolik trvá túra?
Největší výzvou je převýšení, které se pohybuje okolo 1 200 až 1 400 metrů, a celková délka túry. Výstup i sestup zaberou většinou 8 až 10 hodin, takže je potřeba počítat s celodenním pohybem v horách. Závěrečná část bývá fyzicky nejnáročnější, protože terén se zvedá a únava už je znatelná.
Jaká je potřeba výbava?
- Pevné vysokohorské boty s tvrdší podrážkou
- Turistické hole
- GPS navigace, mapy offline
- Funkční oblečení (i něco teplejšího do batohu pro případ změny počasí)
- Čelovka
- Sluneční brýle
- Opalovací krém
- 3-4 l vody
- Energetická svačina
💬 Máte dotaz k tomuto výstupu či cestování? Napište do komentáře 👇 rád poradím z vlastní zkušenosti.