Časy, kdy jsme na každoroční pánskou jízdu po evropských horách vyráželi v osmi lidech, jsou pryč. Už loni nás bylo při cestě do Tater v Transitu jen pět. A v roce 2021 zbylo z naší party jen torzo. Pepa staví dům a Michal očekává druhého potomka. Na poslední chvíli vypadává i Honza Novotný, který to zdůvodňuje svým typickým láskyplným způsobem – “stará nastupuje do práce a já musím hlídat děcko”. Takže Pyreneje proběhnou jen ve dvou – já a Honza Weiss. Pro dva je Ford Transit zbytečným luxusem. Půjčíme si tedy osobák.
Odjezd do Pyrenejí
V jedné z brněnských půjčoven aut rezervujeme Fabii Combi, stíháme kompletní očkování proti Covidu, a to i s dvoutýdenní rezervou na platný Covid pas. V sobotu 24.7. o půl 4 ráno mě Honza vyzvedává v Pohořelicích. Místo Fabie Combi mu půjčovna bez omluvy nebo vyjednávání dodala starý Seat Altea, který nemá v kufru rezervu a v ostřikovačích není žádná kapalina. I když jízdní vlastnosti vozu nejsou příliš přesvědčivé, bezpečně projíždíme Rakouskem i Itálií. Prvním cílem je San Marino, především jeho pevnost La Fratta, která je i nejvyšším bodem tohoto evropského ministátečku.
Nejvyšší vrchol San Marina
V San Marinu trávíme příjemné odpoledne. Krásné ulice s historickými budovami jsou téměř liduprázdné a pouze v okolí pevnosti se pohybuje více lidí. Já se snažím opatrně rozhýbávat levou nohu (operovanou), která mě v posledních týdnech dost pozlobila. Po zářijové plastice předního křížového vazu jsem nohu postupně zatěžoval a posiloval. V posledním půl roce jsem jezdil na kole, chodil a dělal dřepy. Nakonec mi to nedalo a zkusil jsem i běhat. Tento pohyb a velká zátěž na úpony se ukázaly jako problematické, což jsem odnesl opakovaným zánětem úponu a šlach na operované noze. I těsně před odjezdem mě noha bolí, snažím se jí pravidelně léčit ve studené vodě a jen doufám, že alespoň na nějaký vrcholek dolezu. V San Marinu se to daří bez větších problémů. Na noc zajíždíme do kempu v Rimini, kde se večer i ráno koupeme v moři.
Nejvyšší vrchol Monaka
V 9 už pokračujeme směrem do Francie a tentýž den dojíždíme do Monaka. Honza má skvělý nápad zastavit na hlavní ulici, která je v kopci nad Monakem. Vyhneme se tak hektickému provozu v centru města i placenému parkovišti. Naše kroky vedou nejdříve k místu zvanému Monaco High Point – což je nejvyšší bod ministátečku nacházející se na ulici Chemin des Révoires (161 m n.m.). Místo bychom bez aplikace mapy.cz hledali jen velmi těžko, protože není nijak zvlášť označené.
Po několika fotkách sestupujeme k pobřeží, kde lze vidět hlavní zajímavosti Monaka.
Jednoznačně největším zážitkem je koupání na maličké pláži Crique des Pêcheurs, kterou najdete kousek od Oceánografického muzea přímo pod budovou věznice Maison d’Arrêt de Monaco.
Plážička, která má dokonce i vlastní sprchu, je pravidelně masírována docela slušnými vlnami a koupání zde je skvělým zpestřením prohlídky rozpáleného města. Na závěr dne se noříme do slané vody i na přelidněné pláži Larvotto. Stovky schodů nás následně vedou až k zaparkovanému autu. Noc trávíme v přírodě nedaleko dálnice a ráno míříme do Pyrenejí. První chodem bude nejvyšší hora Andorry – Coma Pedrosa.
Příjezd do Andorry
Hlavní město pyrenejského ministátu – Andorra la Vella – nás vítá hektickým dopravním provozem. V centru města se nám daří díky navigaci rychle zaparkovat a vyrážíme na prohlídku centra města.
Free WiFi v blízkosti informačního centra využíváme k bezplatnému telefonátu našim rodinám, kontrole olympijských výsledků a předpovědi počasí na další dny. Projít centrum města netrvá příliš dlouho a navíc začíná pršet, tak se vydáváme zpět k autu s tím, že ještě chceme dokoupit proviant v nějakém supermarketu. Místní supermarket je opravdu luxus – obrovský výběr zboží všeho druhu a hlavně v sekci ovoce/zelenina člověk žasne nad kvalitou nabízených potravin.
Arinsal – výchozí místo na Coma Pedrosu
Do Arinsalu, který je výchozím místem výstupu na Coma Pedrosu, přejíždíme odpoledne za již pěkného a slunečného počasí. Parkujeme na velkém bezplatném parkovišti v nadmořské výšce okolo 1560 m n.m.. Kromě nás tu parkují asi dvě nebo tři auta a celkově tu vládne naprostý klid. Od dvou německých turistek získáváme nějaké informace o provozu parkoviště i o zdroji pitné vody v nejbližším okolí. Po svačince a přebalení věcí vyrážíme doplnit vodu, což se pro následující hodiny stává klíčovým okamžikem.
Výběr tábořiště
Zdroj pitné vody je totiž přímo u začátku treku na Coma Pedrosu a navíc ho obklopuje potok s čistou vodou a stoly i lavice na piknik. Honza od prvního okamžiku místo mlsně okukuje a je vidět, že mu cosi šrotuje v hlavě. Svůj plán si pro sebe nenechává příliš dlouho. Svěřuje se, že by chtěl místo parkoviště přenocovat zde, u vody. Má to malý háček – toto místo je totiž ozdobeno značkou „zákaz vjezdu osobním vozům a motorkám!“, což však pro Honzu nepřestavuje téměř žádnou překážku. Po jistém váhání s přesunem souhlasím. Auto parkujeme hned za značku a okolo půl 7 jdeme stavět stany na malou louku – asi 10 výškových metrů nad místem pro piknik.
“Parádní” noc před výstupem na Coma Pedrosu
Pokud je Honza v něčem jistej šampion, tak je to ve stavění stanu a zmizení v něm. Po chvilce po něm není ani vidu ani slechu. Teda… slechu trochu jo, no. Ale jen trochu. Tak zalízám do stanu taky, chvíli si čtu, ale nějak se nemůžu zbavit jistého tísnivého pocitu…
Jak to řeší opravdový drsňák
Padá na mě dřímota, ze které mě probouzí nedaleké hlasy. Po pár minutách mi to nedá a vylízám ze stanu. První, co vidím, jsou blikající majáčky policejního auta. Je jasné, že máme problém… Rychle se oblíkám, budím Honzu a běžím dolů k autu. Dva andorští policisté zrovna zkouší, jak našemu Seatu sedne slušivá botička. Problémy řešíme jako správní drsňáci. Na jednoho z policajtů okamžitě spustím: „… tak poslouchej kamaráde.. ty teď půjdeš za svým kámošem a řekneš mu, aby vzal okamžitě klíč a sundal tu hnusnou věc z našeho auta, kapišto?!! A nezdržuj, protože zítra máme výstup a chceme se trochu vyspat!!“ Policajt poslušně přikývne a po chvilce slyším, jak španělsky hovoří se svým parťákem. Ten urychleně přibíhá a naše kola jsou během okamžiku opět volná. Oba se nám ještě omlouvají a ve chvilce mizí pryč do centra Arinsalu.
A jak my…
No, dobře… takhle to úplně nebylo. Po tu botičku přicvaklou na kolo ano, zbytek se mi asi zdál v noci. Takže ta skutečná verze je následující – k autu jsme přišli jak spráskaní psi, policajti nám dali kartáč, my uznali chybu, asi tak desetkrát jsme se omluvili a andorští strážci zákona byli té lásky, že si botičku vzali s sebou. Rychle přenášíme věci do auta a míříme zpět na parkoviště v domnění, že teď už bude všechno v cajku. Já ulehám vedle auta do bivakovacího pytle a Honza si leze do stanu, který nemá konstrukci. Oba se tak dlouho převalujeme a nemůžeme usnout, že nakonec navrhuju, že si na prázdném parkovišti postavíme vedle auta plnohodnotné stany. Po pár minutách je hotovo a spokojeně si libujeme, že to je jiná garsoniéra.
Daří se nám i usnout, jenže po půlnoci na mě někdo ve snu volá „Hola, hola!!“. Otevírám oči a on to není sen. Naši staří známí policajti se rozhodli otestovat, co udělá s výkonem v horách spánková deprivace. Se sladkým úsměvem nám oznamují, že se na parkovišti kempovat nesmí. Loučí se s ironickým přáním dobré noci a my padáme do auta na přední sedadla. Opět nemůžeme usnout, takže potají ruším budíčka na půl 5, protože v ten čas by z nás byly leda tak trosky. Nakonec se nám daří trochu zabrat a probouzíme se chvíli po 6 hodině.
Výstup na Coma Pedrosu
Naspáno máme tak 3-4 hodiny, navíc mizerné kvality, ale každá hodina dobrá. Po rychlé snídani a dalších nezbytných procedurách vyrážíme před 7 hodinou. Nejprve jdeme okolo místa na piknik, ze kterého nás předchozí večer vypakovali. Trek vede lesíkem podél potoka a po několika minutách se napojuje na značenou trasu k chatě Refugi de Coma Pedrosa a samotnému vrcholu Coma Pedrosa. Mírnější výstup lesem postupně nabírá na strmosti a začíná se pořádně klikatit. Po dvou mostech přecházíme dvě říčky Riu Pollos a Riu de Comapedrosa a poměrně svižným tempem dorážíme o půl 9 do sedla (a rozcestí k chatě Coma Pedrosa) Collet de Comapedrosa (2223 m n.m.).
Krásné prosluněné místo s výhledy na pyrenejské hřebeny je přímo stvořeno k odpočinku. Této pobídky samozřejmě využíváme k doplnění energie a tekutin. Během dalšího stoupání postupně ubývá zeleně a okolní krajina se převléká do trochu drsnějšího kabátu. Trasa se stáčí prudce doprava ke dvěma jezerům – menšímu Estany de Comapedrosa a především k horské perle Estany Negre (2628 m n.m.), u kterého se objevujeme před desátou hodinou. Hladina jezera hraje různými odstíny modré a zelené a my už si plánujeme, jak si zde po výstupu uděláme lázeňskou pohodu. Nyní u jezera posedíme jen chvilku a pokračujeme dál. Viditelnost je parádní a když se během prudkého stoupání k vrcholu chceme vydýchat, tak se stačí jen otočit a kochat se pohledem na Estany Negre.
Nejvyšší vrchol Andorry a exkluzivní koupání
Závěrečný finiš k vrcholu probíhá čistě po kamenech a suti a v čase 11:05 můžu konečně šlápnout na vrcholová místa nejvyšší hory Andorry (2942 m n.m.). Honza se ke mně po dvou minutách připojuje a společně sledujeme místní „sky-runnery“, jak se říká běžcům, kteří téměř nalehko běhají na vrcholky hor. Jeden z nich – tipujeme, že pán ve věku okolo 55 až 60 roků – nám dělá společnou fotku na vrcholu.
Na oplátku uděláme vrcholový snímek i my jemu. Bohužel neumí anglicky, takže mluvíme každý svým jazykem za pomocí gestikulace. Chlapík je evidentně ve skvělé kondici – večery asi většinou netráví po hospodách při pivíčku a rumu. Po více než půlhodině začínáme sestupovat a za pár desítek minut nás opět vítají břehy jezera Estany Negre.
Neváhám a okamžitě se ponořím do jeho studené vody (odhad teploty 10-12 stupňů). Je to nádhera a hecuju Honzu, že do něho musí taky jít. Moc se mu nechce, nakonec ho však vyhecuju a Honza se do studené vody na chvílí ponoří taky. Jen je u toho trocha křiku. Nakonec si dávám ještě jednu koupačku. Koupání v Estany Negre bylo super – možná nejlepší koupání, co jsem kdy zažil. Teď nás už čeká jen sestup do Arinsalu, kde ještě ve studeném potoce chladíme unavené nohy. Po nákupu potravin navečer přejíždíme přes Pyreneje, kde na jedné z krásných luk přečkáváme noc.
Užitečné tipy a odkazy
Video z výstupu na Coma Pedrosu
Pokračování cestopisu Pyreneje 2021 –popis výstupu na Pico de Aneto
FAQ – Coma Pedrosa
Jak náročný je výstup na Coma Pedrosu?
Výstup na Coma Pedrosu je klasický trek. Za pěkného počasí navíc nádherný. Hlavním předpokladem je dobrá fyzická kondice, která vám umožní převýšení 1400 metrů zdolat. Na trati nejsou žádné lezecké, technicky náročné nebo nebezpečné pasáže.
Je potřeba horský vůdce?
Horský vůdce není na tuto túru určitě potřeba. Stačí si dobře nastudovat trasu, která je navíc dobře značená. A být také připraven na případné prudké změny počasí.
Jaké je převýšení?
Převýšení z Arinsalu (cca 1 560 m n. m.) na vrchol Coma Pedrosa (2942 m n.m.) je necelých 1 400 výškových metrů.
Jak dlouho trvá túra?
Túra trvá odhadem 4-5 hodin. Na sestup je třeba počítat s dalšími 3-4 hodinami
Jaká je potřeba výbava?
Pevné vysokohorské boty s tvrdší podrážkou
Funkční oblečení ve vrstvách
Nepromokavá bunda (vítr je nahoře běžný)
Čepice / čelenka
Sluneční brýle (velmi důležité)
Opalovací krém
1,5–2 l vody
Energetická svačina
Trekové hole
💬 Máte dotaz k tomuto výstupu či cestování? Napište do komentáře 👇 rád poradím z vlastní zkušenosti.